Věděli jste, že
je velmi dobře přizpůsoben k životu na mrazivém severu? Má dlouhou srst s dutými pesíky a hustou podsadou, která chrání tělo před chladem. Osrstěný má i čenich. Je jediným druhem jelenovitých, u něhož i samice nosí parohy. Při sezónní migraci za potravou může za rok urazit i přes 5000 km.
-
Váha zvířete: samec až 300 kg, samice cca 80 kg -
Rozměry zvířete: výška 90–140 cm, tělo 120–220 cm, ocas 7–25 cm -
Délka života zvířete: 10–15 let, v lidské péči až 25 let -
Životní prostředí zvířete: tundra, tajga -
Potrava zvířete: tráva, listy, pupeny, lišejníky, mechy -
Výskyt zvířete: Severní Amerika, Eurasie
Sob, kterého v Severní Americe nazývají karibu, je velmi dobře přizpůsoben životu na mrazivém severu. Má dlouhou srst s dutými pesíky a hustou podsadou, která chrání tělo před chladem. Osrstěný má i čenich. Kopyta, díky kterým se neboří do hlubokého sněhu, jsou z tohoto důvodu neobvykle široká. Sob je jediným druhem z čeledi jelenovitých, u kterého mají na hlavě parohy i samice. Oproti mnoha ostatním savcům mají zvláštní schopnost vidět i v UV spektru, což jim umožňuje pod sněhem najít lišejníky, které tvoří důležitou složku jejich jídelníčku. Sob je také jediným druhem jelenovitých, který se podařilo člověku domestikovat. Domestikovaní jedinci pak mohou mít odlišné zbarvení – strakaté i čistě bílé. Chovají se polodivoce na maso, mléko i jako tažná či jezdecká zvířata. Byli důležitým dopravním prostředkem za rusko-japonské, ale i první či druhé světové války. V severské duchovní kultuře můžeme narazit na létajícího soba jako na ducha, který ochraňuje šamana, nebo jako průvodce duší při cestě na Onen svět.
Mezi přirozené predátory těchto kopytníků patří především vlk, ale i rosomák či tygr. Život sobům znepříjemňuje také otravný hmyz, který často podněcuje jarní migraci. Jejich největším nepřítelem je však člověk, který soby loví již od paleolitu. Ohroženi jsou také změnami klimatu a ztrátou životního prostředí.
