Věděli jste, že
dostal své jméno díky dlouhé srsti za hlavou, která připomíná hřívu? Při vyrušení ji naježí a vypadá tak větší. Žije v malých skupinách o 2–11 členech, kde může být více dospělých samců i samic, ale rozmnožuje se vždy jen jedna samice. Ostatní členové skupiny jí pomáhají při odchovu mláďat. Kojení je energeticky velmi náročné, a tak samice mláďata pouze kojí a nosí je ostatní členové skupiny.
-
Váha zvířete: 480–700 g -
Rozměry zvířete: tělo 22–26 cm, ocas 33–40 cm -
Délka života zvířete: v lidské péči až 20 let -
Životní prostředí zvířete: prales -
Potrava zvířete: plody, bezobratlí, obratlovci -
Výskyt zvířete: východní Brazílie
Lvíček dostal své jméno díky dlouhé srsti za hlavou, která připomíná hřívu. Při vyrušení ji naježí a vypadá tak větší. Žije v korunách stromů, ve výšce 3–10 m, v malých rodinných skupinách tvořených rodičovským párem a jeho potomky. Samice rodí mláďata pouze jednou v roce, většinou dvojčata. Společně s kosmany a tamaríny patří lvíčci mezi tzv. drápkaté opice (podčeleď Callitrichinae – kosmani). Zástupci této skupiny jsou drobné opičky, které mají, jak už název napovídá na prstech drápky. Výjimkou je palec zadní končetiny, na kterém je plochý nehet.
Lvíček zlatohlavý je endemický druh vyskytující se ostrůvkovitě v tropických deštných lesích států Bahia a Minas Gerais (Brazílie). Tento druh je v přírodě ohrožen zejména destrukcí jeho původního životního prostředí. Tropické deštné lesy se kácejí, ať už kvůli chovu dobytka nebo pěstování plodin (mimo jiné taky palmy olejné). Odhaduje se, že dnes zůstává lvíčkům zlatohlavým pouze 2–5 % jejich původního životního prostředí. Tento druh je ohrožen také nelegálním lovem pro obchod s domácími mazlíčky. Populace v přírodě je odhadována na 6000–15 000 jedinců.
