Urzon kanadský

Erethizon dorsatum

Urzoni kanadští žijí samotářským způsobem života. Málokdy opouštějí bezpečí korun stromů, po kterých jsou schopni se samostatně pohybovat už druhý den svého života. Dny tráví spánkem v jejich dutinách a ve skalních rozsedlinách, za potravou se na zem vydávají pouze v noci. Ačkoliv svým vzhledem připomínají dikobraza, jsou příbuzní spíše s morčaty. Překvapivý tak může být pohled na urzona, který na zemi okusuje kosti či parohy. Tímto způsobem však získávají potřebné minerály. Urzoni si na zádech nesou až 300 000 ostnů, měřících 10–15 cm. Ty jsou schovány mezi dlouhými chlupy. Když se urzon cítí v nebezpečí, naježí své ostny, čímž se opticky zvětší, dupáním a couváním proti protivníkovi se ho snaží zastrašit. Urzon, stejně tak ani dikobraz však ostny nevystřeluje, ostny se však při útoku predátora snadno při kontaktu oddělí. Jsou neskutečně ostré, velmi snadno projdou kůží do těla nepřátel, avšak jejich hlavní „předností“ je to, že nejdou díky mikroskopickým háčkům dobře vytáhnout. I přes toto riziko se ale najde několik jedinců, jako je rosomák, rys nebo kuna, kteří jsou schopni urzona ulovit. Převrátí ho na záda a zaútočí na jeho nechráněné břicho. Duté ostny mimo jiné urzonům poslouží i ve vodě, kde je nadnášejí a z těchto hlodavců se tak stávají překvapivě dobří plavci.

Urzoni jsou ohroženi ztrátou životního prostředí, ale také lovem. Od dávných dob používali indiáni ostny urzonů na výšivky či na ozdobení oděvů a dalších předmětů.